Vypukne konflikt mezi Indií a Čínou kvůli koridoru Siliguri?

Co je „Kuřecí šíje“, nejzranitelnější oblast v Indii a proč tak zajímá Čínu? Jaký význam tato šíje pro Indii má? A proč vzrůstající napětí v regionu sleduje i Rusko s obavami?

Co je to Siligurský koridor a jaký je jeho význam? Jde o úzký pruh země, v nejužším místě široký pouhých 17 km, který spojuje osm severovýchodních indických států se zbytkem země. Někdy je označovaný jako „Kuřecí šíje“. Tato úžina se nachází v indickém státě Západní Bengálsko a je jedinou pozemní spojnicí mezi osmi severovýchodními indickými státy a zbytkem země, která udržuje spojení mezi více než 50 miliony lidí. Bez tohoto koridoru by byl obchod s produkty z východní Indie, jako je proslulý dárdžilingský čaj a dřevo, značně omezen.

Kromě obchodního významu má však Siligurský koridor také klíčový strategický význam pro územní a národní bezpečnost Indie. Tento pás země je obklopen zeměmi jako Nepál, Bangladéš a Bhútán a především pouhých 130 km na sever se již nachází Tibet, který je pod kontrolou Číny. Blízkost Tibetu a především pokračující výstavba vojenské infrastruktury ze strany Číny v oblasti zvyšují napětí. Od střetu mezi indickými a čínskými jednotkami v údolí Galwan v roce 2020 se napětí ještě zvýšilo. Indie si je vědoma své zranitelnosti koridoru Siliguri poté posílila svou vojenskou přítomnost v regionu.

Čína v průběhu let učinila strategické kroky, které ohrožují bezpečnost koridoru Siliguri tím, že buduje vojenskou infrastrukturu, jako jsou silnice a také přistávací dráhy, a zvyšuje vojenskou přítomnost v oblasti. Čína zjevně posiluje své schopnosti rychlé mobilizace v blízkosti „Kuřecí šíje“, což Indie samozřejmě vnímá s obavami. V červnu 2020 došlo k násilnému střetu v údolí Galwan na sporném území Ladaku, který upozornil na eskalaci napětí mezi oběma asijskými velmocemi. Při tomto incidentu přišlo o život mnoho indických vojáků a od té doby obě země zintenzivnily svou vojenskou přítomnost podél hranice mezi Indií a Čínou.

Napětí mezi Čínou a Indií nezačalo nyní, ale již v polovině 20. století. V roce 1962 se obě země pustily do války kvůli hraničním otázkám, což vyústilo v krátkou, ale intenzivní válku, která skončila čínským vítězstvím a obsazením značných částí sporného území. Od té doby zůstávají hranice sporné, zejména v oblastech, jako je Aksai Čin (okupovaná Čínou, ale nárokovaná Indií) a Arunáčalpradéš (kontrolovaná Indií, ale nárokovaná Čínou jako součást Tibetu). Vzhledem k této historii považuje Indie čínské aktivity v regionu za pohyby, které ukazují na záměry Číny udržet si výhodné postavení a zvyšující tlak na Indii. Kdykoli by čínský vojenský postup o pouhých 130 km mohl zcela odříznout koridor a izolovat severovýchodní Indii od zbytku země. To by nejen narušilo obchod, ale také ohrozilo bezpečnost milionů Indů. V reakci na to Indie posílila svou obranu v koridoru Siliguri, vybudovala novou vojenskou infrastrukturu a zintenzivnila hlídkování a vojenská cvičení v regionu. Snaží se tak zajistit, aby i v případě možné eskalace mohla Indie tento koridor účinně bránit.

Zajímavá je role Bhútánu, malého himalájského království ležícího mezi Čínou a Indií, hrajícího ve sporu o koridor Siliguri klíčovou roli. Díky své zeměpisné poloze a spojenectví s Indií je Bhútán důležitým aktérem tohoto sporu. Bhútán se nachází severně od koridoru a jakýkoli vojenský přesun nebo výstavba infrastruktury ze strany Číny směrem ke koridoru musí nevyhnutelně brát v úvahu bhútánské území. Bhútán má s Indií uzavřenou smlouvu o přátelství, která obsahuje obrannou složku, podle níž se Indie zavazuje pomáhat Bhútánu v bezpečnostních otázkách. Tato smlouva posiluje pozici Indie v koridoru Siliguri, neboť jakékoli ohrožení Bhútánu je považováno za přímé ohrožení Indie. Indie proto v zemi udržuje rozsáhlou vojenskou přítomnost a úzce spolupracuje s bhútánskou vládou na monitorování a vyvažování čínských aktivit v regionu.

Bhútán si je vědom, že rozšiřování čínské infrastruktury v blízkosti jeho hranic představuje hrozbu nejen pro něj samotného, ale také pro regionální bezpečnost, včetně důležitého koridoru Siliguri. Obavy jsou o to větší, že ve čtyřech strategických oblastech bhútánského území byly nedávno umístěny čínské vojenské základny, což je sporná a nezákonná akce, která zpochybňuje suverenitu země. Tento krok má pro Indii významné důsledky, zejména v koridoru Siliguri. Čína navíc přijímá další opatření, jako je podpora migrace svých občanů do těchto oblastí, ve snaze posílit své územní nároky a vyvinout tlak na Bhútán, aby se těchto území vzdal.

Spor mezi Čínou a Indií o koridor v Siliguri je zajímavý i z geopolitického pohledu. Vytváří totiž dilema pro BRICS, alianci pěti velkých rozvíjejících se ekonomik, kterou tvoří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Navzdory tomu, že jsou členy stejné hospodářské skupiny, bilaterální napětí mezi Čínou a Indií zpochybňuje jednotu a cíle BRICS. Skupina BRICS vznikla s vizí podpořit hospodářský rozvoj, posílit politickou spolupráci a zvýšit globální vliv členských zemí a vyvážit moc „Západu“, v jehož čele stojí Spojené státy. Územní rivalita mezi dvěma nejvlivnějšími členy, Čínou a Indií, však vnáší prvek, který by mohl tyto cíle narušit. Obě země usilují o hospodářský růst a vedoucí postavení v regionu, ale jejich střety podél sporných hranic hrozí destabilizací této spolupráce. Rusko, další klíčový člen BRICS, se vzhledem ke svým historickým vztahům s oběma zeměmi často ocitá v pozici prostředníka mezi Čínou a Indií. Moskva má strategický zájem na udržení soudržnosti v rámci BRICS.
Přítomnost nevyřešeného sporu, jako je koridor v Siliguri a další v Himálaji, však znamená, že stabilita BRICS může být ohrožena. Pokud dojde k vojenské eskalaci mezi Čínou a Indií, je možné, že se spolupráce v rámci skupiny rychle zhorší, což ovlivní investice, společné iniciativy a globální postavení BRICS. Konflikt navíc vytváří další tlak na ostatní členy, aby si vybrali stranu, což může vést k vnitřním rozporům.