Využije Čína válku na Ukrajině ve svůj prospěch?

Rusko nejen díky probíhající válce na Ukrajině čelí velké demografické krizi. Klesá podíl aktivního obyvatelstva na celkové populaci a řada oblastí především na Dálném východě se vylidňuje. Proč Čína stále vidí svou ztrátu východní Sibiře jako křivdu? A proč by se při případném rusko-čínském konfliktu na stranu Ruska dost možná postavily Spojené státy?

Ruská invaze na Ukrajinu významným způsobem zatížila ruskou ekonomiku, a to i přes nárůst ruského HDP.  Zatímco ruská ekonomika aktuálně významně orientovaná na válku zvýšila svůj HDP na více než 2 biliony dolarů, poslední reportovaná míra inflace (CPI) za červenec vzrostla zní 9,1 %. Za poslední rok se tak ruská inflace zvýšila o 400 bb.  Válka na Ukrajině zvyšuje míru inflace tím, že válečné továrny pracují dnem i nocí a stále více konkurují ostatním odvětvím ruské ekonomiky v boji o pracovní sílu (které je navíc stále méně a méně). V důsledku toho dochází k tlaku na růst mezd i cenu surovin. To vede k neustálému zvyšování inflace, která zatím nevykazuje žádné známky zmírnění, je to přesně naopak.

Rusko má stále možnost využívat pro financování „speciální vojenské operace“ tamní státní investiční fond, Fond národního bohatství (někdy označován také jako Fond národního blahobytu). Ten má při financování války na Ukrajině naprosto zásadní roli, ale samozřejmě i ten má své limity. V roce 2022 držel fond aktiva v hodnotě 210 miliard dolarů.  Na začátku roku 2024 to bylo již pouze 130 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že aktiva za cca 300 mld. USD zmrazily ruským subjektům (především centrální bance) západní země, může se protahováním konfliktu stát, že bude Rusko čelit problémům s financováním bojů. Sice má samozřejmě stále příjmy z prodeje energetických i jiných surovin, ale ty ani zdaleka nepostačují.

Ruská demografická situace je špatná a nestále se zhoršuje.  Podle Institutu finské banky pro rozvíjející se ekonomiky (BOFIT), velikost ruské populace od roku 2000 klesá.  V roce 2023 se narodilo pouze 1,27 milionu dětí, ale zemřelo 1,71 milionu lidí.  Záporný rozdíl mezi natalitou a mortalitou tak činí 444 000 lidí, to je v relativním vyjádření dle všech dostupných údajů za uplynulý rok nejhorší výsledek na celém světě.  Ve věkové skupině „mladých dospělých“ ve věku 25-30 let je o pět milionů lidí méně než před deseti lety! To znamená, že Rusko bude i v budoucnu čelit poklesu populace, pokud tedy neumožní nějakou zásadní migrační vlnu státním příslušníkům cizích zemí, v posledních letech byla tato migrace ale spíše omezována. Největšímu úbytku populace čelí regiony na Dálném východě, kde se některé oblasti téměř vylidnily.

Za zvláštní zmínku stojí, že Rusové, kteří uprchli z Ruska na začátku rusko-ukrajinské války, získali v mnoha případech vzdělání v oborech informačních technologií, což představuje značný odliv mozků. Je třeba poznamenat, že z Ruska uprchlo více než 300 000 mladých mužů ve vojenském věku.  Zároveň starší lidé nyní tvoří 24 % ruské populace.  Ve 40. letech 20. století se tento podíl zvýší na 27 %.  Došlo sice k přílivu pracovních migrantů ze Střední Asie, ten byl ale v průběhu času prudce omezen kvůli teroristickým činům této skupiny obyvatelstva v Rusku.

Nyní si dovolím menší historickou odbočku, která je ale důležitá pro kontext. Když se ruská říše začala rozšiřovat na východ, začala mít logicky pohraniční třenice se sousedem obývající prostor na Dálném východě, Čínou. Ruská expanze na východ dosáhla až k řece Amur.  Čína, které tehdy vládla Mandžuská říše, reagovala vojenskou silou a donutila Rusko podepsat v roce 1689 Nerčinskou smlouvu.  Tehdy měla čínská armáda vojenskou převahu. Podpisem smlouvy Rusko ztratilo přístup k Ochotskému moři a trhům na Dálném východě.  Vliv Ruska byl zatlačen zpět do západní části Sibiře. Zmíněná smlouva nakonec platila do roku 1858.  Zatímco Čína byla tehdy silně zapojena do potlačování rolnického povstání Tchaj-pchingů, ruský generál Nikolaj Muravjov této situace využil. Muravjov shromáždil armádu v Mongolsku a Mandžusku a požadoval po Číně území východní Sibiře, vzhledem ke své slabé obraně se tehdy vládnoucí dynastie Čhing podvolila. Výsledkem byla smlouva z Aigunu, která je historickým pohledem považována za jednu z „nerovných smluv“, kdy jedna ze stran (ta čínská samozřejmě) vnímá dodnes podmínky smlouvy jako silně nespravedlivé. Mao Ce-tung sice kdysi zpochybnil legálnost nerovných smluv, ale uznal, že neexistuje naděje na znovuzískání ztraceného území.

Dnes jsou okolnosti jiné, v současné době je Čína zcela závislá na dovozu ropy a na volném využívání světových oceánů.  S ohledem na soupeření mocností a vztah např. k Tchajwanu je paradoxní, že je to právě námořnictvo Spojených států, které zaručuje mírový tranzit po světových oceánech, a v případě konfliktu by tyto oceánské obchodní cesty nebyly „otevřené“.  V případě takového konfliktu by Čína bezpodmínečně potřebovala alternativní zdroj ropy a na území, které bylo Číně odebráno na základě Aigunské smlouvy, se nacházejí bohaté zásoby ropy… V případě zhroucení ruské ekonomiky a vlády by schopnost Ruska ochránit svou suverenitu na Sibiři byla s výjimkou použití jaderných zbraní mizivá.  Čína by pravděpodobně kořistí východní Sibiře nepohrdla.

Takový vývoj by ale představoval naprosto zásadní změnu a strategickou hrozbu pro Spojené státy a mohla by znamenat, že Spojené státy spolu se svými spojenci vyšlou na Sibiř vojenské síly, aby takové události zabránily.  Protože fakt, že Čína je pro chod své ekonomiky závislá na využívání námořních cest mimo jiné znamená, že se spíše neodhodlá k vojenskému útoku na Tchajwan, psali jsme o tom v tomto článku. Jakýkoli pokus Číny zmocnit se Sibiře v případě ruského hospodářského a politického kolapsu by představoval vážnou hrozbu pro národní bezpečnostní zájmy Spojených států.  Anexe Sibiře by Číně poskytla cestu pro dodávky ropy, která by vedla po souši a nebyla by vystavena zásahům amerického námořnictva.  Rovněž by to upevnilo nárok Číny být arktickou velmocí.  Zajistila by blízkost americké pevniny a umožnila by Číně vyvíjet vojenský tlak na americkou pevninu. Aby Spojené státy zabránily čínské expanzi na Sibiř, měly by dát jasně najevo, že jsou připraveny zaručit svrchovanost Ruska jakoukoli silou, kterou budou považovat za nezbytnou, aby zabránily Číňanům v pokusu o anexi Sibiře.  A další paradox… každá taková akce by zřejmě musela být koordinována s představiteli ruského režimu. Jakkoli snad může znít možnost americké vojenské pomoci Rusku směšně, při výše uvedeném scénáři není nemožná.