Windfall tax a další mimořádné příjmy nebudou stačit

Ministerstvu financí se v červnu podařilo snížit prozatímní schodek státního rozpočtu o více než padesát miliard a ke konci uplynulého měsíce dosáhl deficit hodnoty 215,4 miliard korun. Ještě v květnu se však vyšplhal na 271,4 miliardy korun. Pro české veřejné rozpočty jde o pozitivní zprávu a vděčí za ni i penězům z Evropské unie.

Z konkrétně zveřejněných dat Ministerstva financí plyne, že za současnou výší deficitu stojí podobně jako v předcházejících měsících hlavně vzrostlé výdaje v sociální oblasti nebo finanční podpora obyvatelům České republiky i podnikům v souvislosti s vysokými cenami energií.

Velkou měrou se na výsledku podepsala také dluhová služba, a tedy náklady, které souvisí s obsluhou českého státního dluhu. Vyšší jsou i investice, ze kterých by česká ekonomika mohla v dalších letech ekonomicky profitovat.

Ačkoliv se schodek státního rozpočtu meziměsíčně snížil, zůstává jeho výše stále alarmující. Za přijatelnější saldo státního rozpočtu může Česká republika vděčit příznivějšímu výběru daní nebo příjmům z Evropské unie.

Původně schválený deficit státního rozpočtu ze strany Poslanecké sněmovny ve výši 295 miliard korun však zůstává stále v ohrožení. Stát sice vyhlíží další rozpočtové příjmy, a to kupříkladu v souvislosti s rekordní dividendou energetické skupiny ČEZ, ty ale nejspíš nebudou stačit.

Podobně je to v případě windfall tax, a tedy takzvané daně z neočekávaných zisků, kterou se vláda v loňském roce rozhodla zatížit vybrané obory. I ministerstvo financí v posledních týdnech přiznává, že očekávaný daňový výnos bude v souvislosti s touto daní nižší, než původně plánovalo.

Ministr Zbyněk Stanjura při tvorbě zákona o státním rozpočtu pro rok 2023 počítal s výběrem 85 miliard korun, nyní to ale vypadá, že daňové příjmy v souvislosti s daní z neočekávaných zisků jen obtížně přesáhnou hranici 30 miliard korun.

Ukázněná rozpočtová politika je mimo jiné předpokladem pro případné přijetí měny euro. K tomu se sice Česká republika při vstupu do Evropské unie v roce 2004 zavázala, nyní ale už dlouhodobě neplní potřebná přístupová (maastrichtská) kritéria.

V souvislosti s případným vstupem do eurozóny musí daná ekonomika plnit základní maastrichtská kritéria. Jde v prvé řadě o požadavek cenové stability, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb i o podmínku kurzové stability, jež počítá s minimálně dvouletým členstvím státu v takzvaném mechanismu směnných kurzů ERM II.

V souvislosti s veřejnými financemi jde i o maximální únosnou míru rozpočtového deficitu ve vztahu k HDP, která nesmí přesáhnout hranici tří procent. Tento požadavek se české ekonomice momentálně nedaří plnit, a proto není ani možné, aby se za současné situace o členství v eurozóně ucházela.

Lépe je na tom Česká republika v případě požadavku maximální míry zadlužení. Maastrichtská kritéria hovoří o tom, že tato míra nesmí překročit hranici 60 procent hrubého domácího produktu. I kvůli vysokému tempu zadlužování se české hospodářství této hranici sice pomalu blíží, stále se však pohybuje „jen“ okolo 43 % HDP.