Z Číny ve velkém odchází zahraniční i domácí společnosti. Proč... 1. část

Čína má druhou největší ekonomiku na světě, ale zahraniční i čínské podniky z ní ve velkém odcházejí. Co je toho příčinou? A bude Čína schopna se z tohoto masového odlivu podniků vzpamatovat?

Existuje několik velmi dobrých důvodů, proč se společnosti před Čínou resp. jejím pekingským vedením odcházejí do zahraničí. Důvody jsou v zásadě tyto čtyři:

1. Velmi nepředvídatelná centrální vláda.

2. Stále rostoucí náklady na pracovní sílu v důsledku rychlého hospodářského růstu.

3. Využívání moci a vlivu čínské vlády k vydírání podniků, které se spoléhají na její pracovní sílu.

4. Reálná geopolitická hrozba, kterou Čína představuje a která může ohrozit možnost podnikat.

Než se hlouběji podíváme na dílčí důvody, proč každý z nich způsobuje útěk společností z Číny, nejprve se podívejme na to, jak se tato země stala světovou velmocí výroby a hospodářského růstu.

Nelze popřít, že Čína dosáhla v posledních několika desetiletích nebývalého úspěchu v rozvoji svého hospodářství. A přestože Spojené státy mají stále největší ekonomiku na světě s ročním HDP ve výši 27,3 bilionu dolarů, i americké společnosti se do značné míry spoléhají na čínskou výrobu. Je to právě vzestup Číny k ekonomické dominanci na asijském kontinentu, který vedl k tomu, že se stala tak vlivnou a mocnou i na světové scéně.

V roce 1949 byla založena Čínská lidová republika pod vedením Mao Ce-tunga a Komunistické strany Číny. Brzy poté režim uskutečnil „Velký skok“ vpřed, který je mnohými historiky považován za jednu z největších lidských katastrof 20. století. Myšlenkou Velkého skoku bylo, že se Čína může rychle industrializovat a z čínského rolnického hospodářství se stane pracovní síla moderních a kvalifikovaných dělníků. Ve zkratce šlo o to, že čínská vláda nařídila, že každá z desetitisíců vytvořených lidových komun byla nucena vybudovat svou vlastní pec na ocel. Nebyl ale zajištěn přísun ani uhlí, ani železné rudy. Výsledkem byla nepoužitelná ocel (leckdy se tomu tak ani říkat nedalo vzhledem k úplné absenci železné rudy při tavení) a nedostatek pracovních sil v zemědělství. V kombinaci s neúrodou a rozkolem se SSSR v roce 1960 došlo k obrovskému hladomoru a odhaduje se, že v letech 1959-1961 zemřelo v důsledku Mao Ce-tungovy politiky 10 až 40 milionů lidí. Poté, co Mao v roce 1976 zemřel a vládu nad zemí převzal Teng Siao-pching, byla provedena nová série reforem, které měly nastartovat čínskou ekonomiku.

V roce 1979 se Peking rozhodl otevřít Čínu zahraničním investorům. Spojené státy a Čína obnovily diplomatické styky, které byly přerušeny v době, kdy Komunistická strana Číny poprvé převzala moc a Mao Čínu izoloval od zbytku světa. Podnikatelé nejen USA si uvědomili, že levná pracovní síla v Číně mění pravidla hry, a do země začal ve velkém proudit zahraniční kapitál. Zahraniční společnosti mohly vyrábět své produkty za zlomek nákladů a dosahovat obrovských zisků. Tehdy začala čínská ekonomika růst obrovským tempem.

Uplynuly dvě dekády a Čína nadále prudce rostla. V roce 2001 pak Čína vstoupila do Světové obchodní organizace a do země začala proudit nová vlna investic, podniků a peněz. Když země vstoupila do WTO, odstranila mnoho překážek, jako jsou cla, která brzdila rozšíření čínského vývozu. To umožnilo, aby se čínské zboží dostalo do širokého okolí. Nápis „Made in China“ byl vytištěn na spotřebním zboží doslova v každé domácnosti. Jen pro představu neuvěřitelného hospodářského růstu Číny: v roce 1978 činil čínský vývoz 9,8 miliardy dolarů. Do roku 2018 vzrostl na 2,5 bilionu dolarů. To je nárůst cca o 25 500 %! Navzdory tomuto impozantnímu úspěchu to však s Čínou nyní nevypadá příliš dobře. Mnozí odborníci se totiž domnívají, že Čína je na pokraji kolapsu.

Proč? Čtyři hlavní důvody, proč společnosti houfně opouštějí Čínu, budou rozebrány ve druhé části článku.