Z Číny ve velkém odchází zahraniční i domácí společnosti. Proč... 2. část

Nejen zahraniční společnosti opouštějí druhou největší ekonomiku světa ve velkém. Co je toho příčinou? Kam společnosti odcházejí?

Čína dosáhla v posledních 40 letech obrovského rozmachu, když se její vývoz v letech 1978 – 2018 zvýšil o cca 25 500 %. V posledních několika letech ale čelí masivnímu odlivu nejen zahraničních, ale i domácích společností. Proč?

1. Nepředvídatelná a nespolehlivá vláda

Jednou z největších výzev pro podnikání v Číně je jednání s autoritářskou vládou. Komunistická strana Číny má absolutní kontrolu nad všemi aspekty života v Číně včetně její ekonomiky. To znamená, že podniky se musí řídit jakýmikoliv pravidly a předpisy, které jim Peking uloží a které se mohou kdykoli bez varování nebo vysvětlení změnit. Například v roce 2020 přijala Čína nový zákon o národní bezpečnosti Hongkongu, který dal Pekingu větší pravomoci potlačovat nesouhlas a protesty v této bývalé britské kolonii. To vyvolalo mezinárodní pobouření a obavy o autonomii a svobody Hongkongu. Mnoho podniků, které měly v Hongkongu provozovny nebo sídla, se rozhodlo přemístit nebo omezit svou přítomnost kvůli obavám z politické nestability a zasahování ze strany Pekingu.

Dalším příkladem je nedávný zásah proti čínským technologickým gigantům, jako jsou Alibaba, Tencent a Didi. Tyto společnosti byly obviněny z porušování antimonopolních zákonů, zneužívání údajů spotřebitelů a z ohrožení národní bezpečnosti. V důsledku toho čelily pokutám, vyšetřováním a zákazům působení na některých trzích.

Tyto kroky vyslaly zahraničním i domácím investorům jasný signál. Bez ohledu na to, jak úspěšná nebo inovativní společnost je, může být vždy zničena rozmary čínské vlády. To vytváří velkou nejistotu a riziko pro podnikání v Číně, což mnoho společností není ochotno tolerovat.

2. Rostoucí náklady na pracovní sílu

Dalším důvodem, proč společnosti opouštějí Čínu, jsou rostoucí náklady na pracovní sílu. Hospodářský růst Číny vyvedl miliony lidí z chudoby a zásadně zlepšil jejich životní úroveň. To ale znamená, že pracovníci se stali náročnějšími a hlavně dražšími.

Podle Světové banky se průměrná roční mzda v Číně zvýšila z 1 857 USD v roce 2008 na 10 410 USD v roce 2019. To je nárůst o 461 % za pouhých deset let! Je sice stále méně než průměrná mzda ve vyspělých zemích, ale mnohem více než v rozvojových zemích, které nabízejí podobnou nebo i lepší kvalitu práce.

Například průměrná roční mzda ve Vietnamu činila v roce 2019 2 740 USD, což je méně než třetina čínské mzdy. Vietnam má také mladou a vzdělanou pracovní sílu, která může vyrábět vysoce kvalitní zboží a služby. Mnoho společností si to uvědomuje a přesouvá výrobu a zdroje z Číny právě do Vietnamu nebo i jiných zemí jihovýchodní Asie. Mezi příklady společností, které přesunuly nebo plánují přesunout některé své provozy z Číny do Vietnamu, patří Apple, Samsung, Nike, Adidas a Intel. Tyto společnosti hledají nejen levnější pracovní sílu, ale také diverzifikovanější a odolnější dodavatelské řetězce.

3. Využívání moci a vlivu čínské vlády k vydírání podniků

Třetím důvodem odlivu společností z Číny je využívání moci a vlivu čínské vlády k vydírání podniků, které se spoléhají na její pracovní sílu nebo zařízení. Čínská vláda v minulosti využívala svého vlivu na zahraniční společnosti k prosazování svých politických a hospodářských zájmů.

Například v roce 2010 Čína omezila vývoz vzácných kovů, které jsou nezbytné pro výrobu mnoha produktů, jako jsou chytré telefony, elektrická vozidla a vojenské vybavení. Čína kontroluje přibližně 80 % celosvětových dodávek vzácných kovů, tento krok tak způsobil velkou nejistotu a nárůst cen v rámci mnoha průmyslových odvětví, která jsou na nich závislá.

Dalším příkladem je nedávný bojkot západních značek, které vyjádřily znepokojení nad porušováním lidských práv v Sin-ťiangu, kde je Čína obviňována ze zadržování a utlačování milionů Ujgurů a dalších etnických menšin. Značky jako H&M, Nike, Adidas, Burberry a Zara čelily odporu čínských spotřebitelů, celebrit a státních médií, protože odmítly používat bavlnu pocházející ze Sin-ťiangu.

Tyto příklady ukazují, že podnikání v Číně je spojeno s mnoha překážkami. Společnosti se musí podřídit požadavkům čínské vlády, jinak budou čelit následkům. To může ohrozit jejich hodnoty, pověst a ziskovost.

4. Geopolitická hrozba, kterou Čína představuje

Čtvrtým a posledním důvodem, proč společnosti opouštějí Čínu, je velmi reálná geopolitická hrozba, kterou Čína představuje a která může ohrozit schopnost společností podnikat. Čína se v posledních letech stala ve své zahraniční politice asertivnější a agresivnější, zejména pod vedením Si Ťin-pchinga. Čína se zapojila do územních sporů s několika svými sousedy, jako jsou Indie, Japonsko, Tchaj-wan, Vietnam nebo Filipíny. Čína rovněž rozšiřuje svou vojenskou přítomnost a vliv v regionech, jako je Jihočínské moře, Indický oceán, Afrika a Latinská Amerika.

Tyto akce vyvolávají napětí a obavy v mnoha zemích, které Čínu považují za soupeře nebo hrozbu. Zejména Spojené státy s Čínou soupeří v oblasti obchodu, technologií, bezpečnosti a lidských práv. USA uvalily cla na čínské zboží v hodnotě miliard dolarů a zakázaly nebo omezily přístup několika čínských společností na americké trhy nebo k technologiím. USA rovněž zvýšily podporu spojencům a partnerům, kteří čelí tlaku ze strany Číny. Tento vývoj vyvolal v globálním uspořádání velkou nejistotu a nestabilitu. Společnosti, které obchodují v Číně nebo s čínskými partnery, se musí orientovat ve složitém a nestabilním prostředí, které se může kdykoli změnit.

Toto jsou čtyři hlavní důvody, proč společnosti opouštějí Čínu a přesouvají svou výrobu do jiných zemí. Čína má druhou největší ekonomiku na světě, ale fakt, že ji zahraniční i čínské podniky denně opouští, Číně může už v blízké budoucnosti přivodit velké problémy.