Západ propadl růstu, Japonsko ne

Japonské lednové ceny meziročně zpomalily svůj růst na 0,5 %. Jedná se teprve o pátý, po sobě jdoucí měsíc, kdy ceny mírně rostou. Oproti prosinci šly ceny nahoru o 0,1 %. Nejvíce si Japonci připlatí za potraviny, naopak výdaje na dopravu jdou strmě dolů.

Na přelomu let 2020/2021 se japonské ceny snižovaly o více než 1 %. Tedy ceny meziročně klesaly. Pro srovnání, dnešní ceny v ČR rostou o 9,9 %. V lednu se Japoncům nejvíce snížily výdaje na dopravu a sice o 7,5 %, nižší jsou dále ceny nábytku, lékařské péče a třeba domácích potřeb. Naopak zdražily potraviny a sice o 2,1 % a oblečení a obuv o 1,3 %. Japonská centrální banka (BoJ) cíluje inflaci ve výši 2 %. Pokud bychom dnešní data očistili o inflaci potravin a energií, pak by souhrnně ceny klesly o 1,1 %.

Inflace v Japonsku je téma samo o sobě. Zatímco vyspělý svět se potýká s vyšším nebo nižším růstem cen, Japonsko dlouhodobě čelí mírnému zlevňování či stagnaci cenové hladiny. Od počátku 90. let tamní ceny balancují kolem nuly.

Stagnace cen má hned několik důsledků. Na první pohled se jedná o skvělou zprávu především pro spotřebitele, vždyť kdo by nechtěl, aby klesaly ceny zboží na pultech obchodů, ale nic není zadarmo. Vezměme příklad pečiva. V první fázi si skutečné můžete koupit za své peníze více, ale pokud deflace trvá déle nastává situace, kdy prodejci pečiva jsou nuceni bojovat cenou, a ještě více ji snížit. Nejprve se každý podnik snaží najít úspory a stává se tak efektivnějším. To ale nepomáhá, a tak si krátí marže. Nakonec snižuje platy, krátí úvazky, propouští zaměstnance, a nakonec majitel zahazuje klíče od své pekárny a jde na úřad práce.

Tento černý scénář je velkým strašákem pro všechny západní ekonomiky. Podívejme se na období evropské inflace, která se držela kolem nuly a občasně spadla i do deflace. Okamžitě jsme byli svědky ostrých komentářů ze strany ECB o tom, že evropští centrální bankéři jsou ochotni udělat vše co je třeba, aby hrozbu trvající deflace odvrátili.

Podstatným faktem, proč nechtít déle trvající deflaci je ztráta motoru ekonomiky. Ať už si inflaci myslíme cokoli, je potřebná k růstu ekonomiky. Japonsko je však živoucím příkladem, že neustálý růst hospodářství není úplně zdravá mantra. Západ jí však plně podlehl. Dokonce používáme spojení „negativní růst“, abychom vyjádřily pád.

Mírné, ale trvalé znehodnocování peněz je důvodem pro pokrok. Lidé se chtějí mít zítra lépe, než se mají dnes a tato touha je žene kupředu. Inflace kolem 2 % je uváděna jako zdravá, ale pro Japonsko to neplatí. BoJ sice tuto hranici cíluje, ale dlouhodobě jí nedosahuje.