Změny v Evropském parlamentu - část 2.

Andrej Babiš na konci června překvapil oznámením spolupráce na úrovni Evropského parlamentu s maďarskou stranou Fidesz a rakouskou FPÖ. Co by dodržení některých požadavků nových politických partnerů hnutí ANO ve skutečnosti znamenalo pro Českou republiku?

Jako blesk z čistého nebe (a to zjevně i pro čerstvě zvolené europoslance za ANO) minulý týden dorazila zpráva, že Andrej Babiš, Viktor Orbán a Herbert Kickl oznámili snahu o vznik nové frakce v Evropském parlamentu s názvem Patrioti pro Evropu. Po posledním víkendu je možné potvrdit vznik frakce, když jsou splněny obě podmínky spojené s jejím vznikem. Jde o požadavek alespoň 23 europoslanců z alespoň 7 členských států Evropské unie (resp. čtvrtiny členských zemí Evropské unie).

Co jsou noví političtí partneři hnutí ANO zač? O politických stranách v Evropské unii obvykle nehovoříme v tom smyslu, že by měli „protičeské“ smýšlení. Pokud to ale o někom bezpochyby říci lze, je to rakouská strana FPÖ (Freiheitliche Partei Österreichs). Vzpomeňme např. hrozbu, že Rakousko bude vetovat vstup České republiky do Evropské unie. Tehdy se pod petici, jejíž vznik iniciovala právě FPÖ, podepsalo skoro milion obyvatel Rakouska. Lze také připomenout akce ekologických aktivistů před otevřením jaderné elektrárny Temelín, které byly financovány z Vídně. Když k tomu přičteme dlouholetou snahu FPÖ o revizi Benešových dekretů, jen těžko tuto stranu můžeme vidět jako České republice nakloněnou.

Francouzské Národní sdružení resp. předsedkyně Marine Le Pen vzhledem k druhému kolu parlamentních voleb ve Francii spolupráci s Patrioty pro Evropy oznámila až včera odpoledne. Dlouhodobá prohlášení Marine Le Pen o omezení vnitřního trhu EU resp. nedodržování jeho pravidel jsou proti zájmům české exportní ekonomiky. Toto by nás zcela jednoznačně poškodilo. I kdyby Marine Le Pen se členstvím v nově vzniklé frakci nesouhlasila, tak by nakonec nebyly potřeba hlasy polské strany Právo a spravedlnost, jejíž europoslanci oznámili setrvání u konzervativců a reformistů (ECR) po boku např. ODS. O víkendu totiž oznámili své přidružení k nové frakci europoslanci z Dánska a Belgie.

Proč Andrej Babiš takto riskuje? Lze totiž jistě předpokládat, že toto směřování hnutí ANO přinejmenším v rámci Evropské unie mu budou jeho političtí oponenti neustále předhazovat. O Viktoru Orbánovi se sice dá říct, že je „proruský“, ale on je především pragmatik, který vidí výhody, které jemu osobně a Maďarsku tento leckdy vyděračský přístup může přinést. Že se díky tomu Maďarsko dostává stále více mimo rozhodovací procesy a přichází o svůj vliv v rámci Evropské unie je věc druhá. Krajně pravicová a populistická FPÖ je ale svým narativem jednoznačně proruská viz billboardy z její kampaně do Evropského parlamentu, kde byla vyobrazená Ursula von der Leyen a Volodymyr Zelenský s nápisem „Váleční štváči“. Nebude to vadit stávajícím voličům hnutí ANO? Po zapojení francouzského Národního sdružení se z Patriotů pro Evropu stala třetí největší frakce. Jaký vliv ale bude nová frakce mít? Zřejmě velmi malý, hlavní hráči v europarlamentu zřejmě budou mít snahu si s nimi „nezadat“. Poznali to v aktuálně končícím funkčním období např. europoslanci Viktora Orbána nebo právě Marine Le Pen. Po zapojení třiceti zástupců Národního sdružení se také razantně snížila šance hnutí ANO na vedení nějakého výboru Evropského parlamentu.

Při pohledu na volební průzkumy by se zdálo, že může být hnutí ANO v klidu. Průzkum agentury Kantar zveřejněný 30. června přisoudil ANO pro volby do Poslaneckého sněmovny ČR výrazné volební vítězství se ziskem 34 %. Pokud by všechny politické subjekty kandidovaly „ze sebe“, ANO by získalo 95 mandátů. Pokud by (a to je velmi pravděpodobné) kandidovali představitelé ODS, TOP 09 a KDU-ČSL opět na společné kandidátce SPOLU, získalo by ANO 89 mandátů. Vše vypadá pro ANO růžově do okamžiku, kdy k sobě hledá koaličního partnera. Kdo by to měl být? Téměř určitě to nebude nikdo ze stávající vládní pětikoalice, byť v ODS existuje marginální proud, který by s tím problém neměl. Nabízela by se SPD, ale její potenciální volební zisk se v posledních průzkumech pohybuje okolo 6-7 % a je riziko, že se do poslanecké sněmovny vůbec nedostane. Část jejích voličů přešla k Motoristům, část k hnutí PRO a nemalá část také k ANO. Voliče SPD už přestává bavit, že hlasují pro protestní hnutí, které ale dosud reálnou moc nemělo a o ničem nerozhodovalo. Navíc případný vznik výše zmiňované nové frakce Patrioti pro Evropu musí Tomio Okamura vnímat jako snahu Andreje Babiše získat dosavadní voliče SPD, protože oslovuje jeho přirozené zahraniční politické přátele. Přísaha spolu s Motoristy sice získala ve volbách do Evropského parlamentu 10,3 % hlasů, ale má tato koalice potenciál tento výsledek zopakovat? Dle všeho spíše ne, když dle průzkumů velká část jejích voličů přišla k volbám především díky osobě leadera Motoristů Filipa Turka. To navíc v kombinaci s výrazně nižší volební účastí ve srovnání s volbami do poslanecké sněmovny. Navíc je třeba připomenout důležitý fakt. V České republice platí pro koalice zvýšené volební kvórum, když koalice dvou stran musí získat ve volbách alespoň 8 % hlasů oproti pěti procentům, jež potřebuje pro zastoupení v poslanecké sněmovně jediná strana. Bude Přísaha a Motoristé riskovat, že se přes požadovaných 8 % při společné kandidátce nedostanou? To ukáže až čas.

O nových frakcích v europarlamentu část 1. zde